Výhra 1:0 nás udržela na čele tabulky, ale nerodila se s nováčkem vůbec lehce. Vůbec celý den byl velmi komplikovaný, jak pro mne osobně, tak i pro celý tým. Páteční zápas až v Ostravě se vůbec nehodil díky pracovnímu nasazení ani mne, ani mému spolupracovníku Mirkovi Semerádovi, takže oproti původním 14.30 hod. jsme z Pardubice vyjeli o ľ hodiny déle. A to zdaleka nebylo všechno. Když jsem čekal nad plzničkou na autobus s týmem ve své rodné restauraci Signál, nějaký dobrák mi zcizil(či nevrátil) peněženku jak s penězi, tak hlavně i se všemi doklady, takže jsem měl o náladu postaráno. Pak jsme půl hodiny „prolézali“ objížďkou ve Vysokém Mýtě, a k dovršení všeho jsme se zasekli u Lipníku nad Bečvou cca dalších ľ hodiny a bylo nám jasné, že pokud zápas stihneme, tak to bude na knop. Do toho mne ještě rozesmál sekretář Martin Průša, když mi řekl, že jsme měli vyjet třeba den předem. No ještě štěstí, že Urby (č.8) jel do Ostravy přímo z Prahy a risknul Pendolino a tomu se naštěstí neporouchaly čipy, takže byl v hale už o půl sedmý a vše potřebné zařídil.
V hale jsme byli za pět osm, takže ještě štěstí, že všichni již byli ustrojení z autobusu ( to jsem naposledy zažil za žáky). Tím pádem taktika byla jasná. Eliminovat nažhaveného soupeře v jeho útočné snaze a soustředit se hlavně na obranu a při hře se hlavně rozhejbat. Povrch v hale se šíleně smekal, za lajnama je málo místa, na tribuně pár diváků, z toho celej mančaft Jistebníku, kterej se po televizní výhře nad Mikeskou šel mrknout s kým, že to bude po třetím kole vládnout v tabulce, takže suma sumárum futsalové prostředí nic moc.
Soupeř začal a vlastně po celý zápas pokračoval tak, jak jsme očekávali. S maximálním fyzickým nasazením, pohybem a bojovností až na hranici sebeobětování, na což doplatil Lalák, jenž sám sebe zranil při snaze dojet na brankové čáře míč. Nutno uznat, že fyzické nasazení hráčů VŠB bylo obdivuhodné. I přes to se však do mnoha šancí nedostali a naopak jsme to byli my kdo dali tři tyče ( Urbanec, Pecháček a Burget) a dále měli vyložené šance Burgetem po brejku, jež netrefil bránu a Zemkem, jež se ocitl sám před gólmanem Řehulkou, ale též dal vedle. Soupeř hrozil ,jen střelami z dálky, ale naštěstí mimo, či byl Kašpar pozorný.
Do druhé půle jsme nechali setřít podlahu a obraz hry byl podobný poločasu prvnímu. Nutno uznat, že 10 minut nás vysokoškoláci pěkně skřípli a my byli rádi, že jsme rádi, nicméně elastickou obranou jsme je nepustili do vážnější šance. Naopak to byl Pecháček , který se v 10. min. druhé půle otočil přes beka a vystřelil. Takto dal 4. gól Kladnu, tentokrát však trefil pouze gólmana. Snažili jsme se držet balón a nikam se nehnat a měnit rytmus hry, což se nám dařilo a tak přišla 37. minuta, kdy na útočné půlce nasadil Zemek nádherné housle Poláčkovi při zpětné přihrávce na Burgeta, ten posunul na Pecháčka, jenž si posunul na levou a nechytatelnou křižnou střelou od lajny z cca 15 m vymetl veškeré pavouky v šibenici. Byla to nechytatelná rána.
Poté se soupeř snažil vyrovnat při power play, ale byl to opět Pecháček, který mohl rozhodnout přes celé hřiště- těsně vedle a tak jedinou vyloženou šanci měli domácí v poslední vteřině zápasu, kdy vyšachovali naši obranu a šance skončila skrumáží před naší bránou, která zaváněla penaltou. Ta se však nekonala k velké nevoli domácích a tak po zápase bylo hodně, hodně rušno a padaly i výrazy hodné spíše nevyučenců, než vysokoškoláků. V sedmi hráčích do pole jsme vybojovali cenné tři body a já dostal aspoň malou náplast na své starosti, které mne čekají v souvislosti se sháněním nových dokladů.